Adžmér šarif = Ajmer Sharif Dargah

 

Z Jaipuru jsme si udělaly krátký, jednodenní výlet do měst Ajmer a Pushkar (září 2016). O Pushkaru, který byl na řadě první, se rozepíšu někdy jindy. Obojí jsme se nakonec rozhodly absolvovat se soukromým řidičem, a to hlavně z důvodu pohodlí, bezpečí a úspory času. Rozhodně to ale není nejlevnější varianta - v přepočtu nás vyšel celý den na více jak 1 000 Kč, což je teda samozřejmě v rámci českých měřítek úžasná cena za celý den pronájmu vozu i s řidičem. Na indické poměry jsem si ale přišla jako zhýralý západní zbohatlík. Za to pohodlí to ale stálo, něco málo přes hodinku jízdy po dobré dálnici a už jsme se drkocaly po trochu horších cestách k Pushkaru. Tam jsme strávili pár hezkých hodin a po cestě zpátky jsme se zastavili v Ajmeru, kde jsem chtěla navštívit velmi známé a posvátné místo súfismu Ajmer Sharif Dargah.

Dargah je obecné označení hrobky či svatyně určitého súfijského svatého či duchovního. Může se jednat i o celý komplex budov okolo hrobky, ve kterém se velmi často nachází i mešita, ubytovna pro poutníky, jídelna apod. V tomto případě se jedná konkrétně o hrobku zakladatele indického súfijského řádu čištíja Moinuddína Čištího (1142-1236). Po jeho smrti se stala hrobka v Ajmeru velmi respektovaným a navštěvovaným místem. A tak je tomu dodnes. Historie a nejrůznější panovníci přidali k hrobce další brány a budovy až do dnešní podoby komplexu. Tisíce lidí se přichází modlit za svá přání, načerpávat atmosféru místa a vzdát holt tomuto mystikovi. A nejsou to pouze muslimové, toto místo se stalo významným poutním místem i pro lidi odlišných náboženství. Obětní květiny přichází nabídnout i záplava indických herců za doprovodu fotografů.

Adžmer Ulice vedoucí k bráně.

K hlavní vstupní bráně zvané Buland darwaza, kterou nechal postavit sultán Mahmood Khiljí, vede velmi rušná ulice lemovaná krámky s šátky, mýdly, sladkostmi, muslimskými čepičkami, koberečky či obětními květy. V době naší návštěvy (cca 16hod) tam bylo neskutečně moc lidí, to samé pak i uvnitř u hrobky, takže bych spíš doporučovala ráno či dopoledne. Lidi a přeplněnost k Indii patří, ale přece jenom některá místa by se s menším počtem lidí dala užít víc.

Před vstupem do objektu jsem zakoupila také jednu misku s krásnými tmavě růžovými obětními květy. Normálně bych to asi nedělala, ale náš milý tuktukář z Jaipuru mi dal 50Rs, abych je za ně koupila a vzpomněla si na něj a na jeho přání. Přihodila jsem k tomu svých 50Rs a hned jsem měla na střední misku. I když se o súfismus již delší dobu zajímám, tak obětovat květiny, motat provázky, dotýkat se všech dveří apod. je mi spíš cizí. Slib tuktukáři to ale celé povýšil na jinou úroveň.


Buland darwazaBuland darwaza vzadu.

U brány musíte projít detektory kovu a nás dovnitř nepustily s batůžkem a foťákem v brašně. V roce 2007 bohužel u hrobky skutečně vybuchla nálož, která zabila 3 lidi a 17 jich zranila. Tento rok byly za tento čin odsouzeni dva lidé, kteří měli v minulosti vazby na hinduistické nacionalisty. Bylo nám tedy doporučeno nechat si věci v nějakých skříňkách kdo ví kde daleko. V tom chaosu jsme se nakonec rozhodly si navzájem věci pohlídat a vystřídat se. Kamarádka tedy zůstala čekat na schodech oné brány. Místní hlídka obvykle zakazovala lidem na těch schodech sedět, ale nakonec to dovolili. Bylo to podle mne dobré čekací místo s dokonalým přehledem o dění kolem, a přitom mimo dosah žebráků a prodejců – asi si netroufli obtěžovat přímo před zraky hrobka-hlídky.

Stařík zachycený při vstupu k bráně.

Před vstupem do komplexu si také musíte zout boty, které se nechávají buď přímo před bránou, nebo za poplatek u někoho v blízkém obchodě. Ženy si také přes hlavu přehodí nějaký šátek, muži mají většinou také na hlavě buď čepičku nebo malý šátek. Nepřišlo mi, že by tady někdo oblečení významněji hrotil, já jsem ale byla oblečená kompletně v indickém, takže mně by ani neměli, co vytknout. Každopádně bych doporučila to, co obecně do všech náboženských budov – zahalená ramena a ruce po lokty, zahalené nohy, nepříliš obepínající oblečení.

Hned za bránou si mě jako cizinku odchytl jeden stařík z řádu čištíja (khadim), který měl asi na starost provádět návštěvníky z ciziny. Uměl dobře anglicky, a tak nějak mi byl sympatický, působil takovým respekt budícím dojmem, jaký znám ze súfijských setkání v Evropě, takže jsem ho neodehnala a nechala ho mne provádět. Ve výsledku jsem za to byla docela dost ráda, protože uvnitř nenaleznete pouze hrobku, ale plno jiných budov a míst. Všude je plno lidí, někteří pochodují, jiní se modlí, vážou provázky na vše možné, dotýkají se bran a dveří, brečí apod. Je velmi obtížné se v tom všem vyznat. Kdybych neměla průvodce a květiny, tak je možné, že bych jen nakoukla a radši zase zbaběle utekla ven, protože bych absolutně nevěděla, která bije.

Takhle mi stařík ukázal například obrovskou nádobu na přípravu jídla, do které se hází peníze a jídlo jako dary pro chudé, nachází se po pravé straně od hlavního vchodu a chodí se k ní myslím po schůdcích. Také mne ukázal přilehlou Šáhdžahánovu mešitu, kde nebyl žádný oddělený prostor pro muže a ženy, jak je většinou zvykem. A jelikož květiny byly velkým závazkem a celé místo k tomu prostě nějak vybízelo, tak jsem navrhla, jestli by se se mnou i nepomodlil. Stařík souhlasil a byl to pro mne velmi silný duchovní zážitek, protože byl v ten moment velmi upřímný a spontánní.

Pak jsme pokračovali dál až ke vchodu do samotné hrobky. Tam čekali frontu desítky lidí a uvnitř se cpali v mrňavém prostoru jeden přes druhého. Díky staříkovi se mi rozestoupili vody lidí a procpal mě nějakým zázračným způsobem dovnitř přednostně. Pak jsme na hrob mystika nasypali květiny za doprovodu recitace al-Fátihy (súra z Koránu). Ve všudypřítomném chaosu jsem si ani nebyla tak úplně jistá, jestli květy dopadly skutečně na hrob nebo spíš na lidi přede mnou. Ale na našeho tuktukáře jsem si vzpomněla, snad se mu přání vyplnilo, ať už bylo jakékoliv.

Obětní květiny

Pak jsme šli ještě k hrobu mystikovi dcery, kde teda na mne čekala jediná čistě negativní zkušenost. Bylo mi nabídnuto, že společně s nějakým jiným khádimem řekneme duá – zvláštní druh modlitby, prosbu. Akorát mi nedošlo, že za ní bude chtít peníze. Asi mi to dojít mělo, nebyla jsem v Indii první den, ale v ten okamžik mi to prostě přišlo sprostý, chtít za modlitbu peníze. Hlavně to ten jiný chlápek vyštěkl tak, jak kdyby mi právě prodal flák masa, a ještě se tvářil ukřivděně, že mu za něj dávám málo. No, příště bych už prostě byla chytřejší. Vtipný je, že jsem chtěla dobrovolně něco dargah přispět, ale po podobném příspěvku máte spíš takovou zvláštní pachuť donucení.

Před hrobkou se také zpívají qawwali, súfijské náboženské písně, někdy větší, někdy menší. Já měla štěstí zrovna jen na malý, ale i tak jsem si aspoň na chvíli sedla a poslouchala. Vydrželo mi to asi tak 3 minuty, pak jsem se musela zase zvednout, protože přes nás přecházela skupina s plátýnkem (chaddar). To je takový upgrade květin, pokládá se také na hrob mystika a často se na něj skládají celé skupiny. Každý se pak drží okraje látky, skupina pomalu postupuje a doprovází je většinou nějaký hudebník. I kdyby mne nevyhnal průvod, tak bych se už asi delší dobu nezdržela, protože na mne stále čekala kamarádka před bránou.

Já s procházející paní.

Celý to byl opravdu velmi intenzivní zážitek, takhle zpětně veskrze pozitivní a jsem strašně ráda, že jsem měla možnost se tam podívat. Představovala jsem si více klidu a prožitku a méně všemožných rituálů a zvyků, se kterými mám trochu osobní problém. Příště bych si asi vybrala i jinou dobu na návštěvu a vyčlenila bych si na to víc času, abych všechno dokázala vstřebat.

(České přepisy jmen a míst mi jsou hrozně nějak proti srsti, takže to tak střídám, pardon)

 

Add comment

brand_name - Website, domain and webhosting easy and fast.